Proč by digitální obsah mohl být pro mozek škodlivý?

Neustálý příliv digitálního obsahu z nás dělá svět „povrchních čtenářů“, což je pro náš mozek špatná zpráva.

Zde je jeden údaj k zamyšlení: průměrný člověk každý den spotřebuje přibližně 34 GB dat. Tato data mají podobu televizních pořadů, hudby, reklam, videí, e-mailů, webových stránek a aplikací. Je to obrovské množství informací, zejména když si uvědomíte, že spotřeba těchto 34 GB odpovídá přečtení 100 000 slov.

Zpráva, kterou zveřejnila Kalifornská univerzita, poukazuje na zásadní změnu ve způsobu, jakým lidská mysl přijímá a zpracovává informace. Zatímco ještě před několika desítkami let byl výběr médií, která bylo možné číst nebo sledovat, omezený, dnes je k dispozici obrovská rozmanitost obsahu na široké škále platforem a lidská mysl se musela přizpůsobit, aby to vše dokázala zpracovat.

„Lidé si osvojili schopnost číst text povrchně, tedy přečíst první řádek a poté rychle vyhledat určitá slova nebo fráze, které vzbudí jejich zájem.“

Multitasking v médiích

Maryanne Wolfová, akademička z Harvardu a zastánkyně gramotnosti dětí, je fascinována tím, jak se lidé musí přizpůsobovat tomuto novému „mediálnímu multitaskingu“. Ve své nedávno vydané knize, „Reader Come Home“: Čtenářský mozek v digitálním světě, snaží se pochopit, co se děje v našich mozcích v době, kdy množství digitálních médií výrazně převyšuje množství tradičních.

Zjistila, že díky neustálému příjmu digitálního obsahu si lidé vyvinuli schopnost číst texty povrchově – přečíst první řádek a poté rychle vyhledat určitá slova či fráze, které vzbudí jejich zájem, místo aby si osvojili celý text. Zatímco u online článku o domácích mazlíčcích celebrit to možná nevadí, u delších a složitějších textů to ztěžuje jejich porozumění a zpracování.

Problém spočívá v tom, že lidé, kteří nejsou schopni „hlubokého čtení“ – tedy procesu čtení, vstřebávání, porozumění a analýzy textu –, se vyhýbají čtení čehokoli, co se jim jeví jako obtížné nebo těžko srozumitelné. Pro dospělé je to vážný problém; pro studenty to může mít katastrofální následky.

„V tomto přelomovém okamžiku mezi tištěnou a digitální kulturou,“ napsal tento vědec v nedávném Strážce komentář: „Společnost se musí zamyslet nad tím, co v odborných čtenářských kruzích ubývá, co se u našich dětí a starších žáků nerozvíjí a co s tím můžeme udělat.“

Mozek s dvojí gramotností

Místo toho, aby však vykreslovala ponurý obraz lidstva nenapravitelně poškozeného digitálními médii, vidí Maryanne Wolf v této neurologické změně řešení: tištěné texty. Cituje řadu studií, které uvádějí, že čtení tištěných textů zlepšuje porozumění, schopnost analýzy a zapamatování si informací a zároveň pomáhá čtenáři rozvíjet empatii vůči tématům či postavám.

Autorka dále doporučuje, aby se předškolní vzdělávání zaměřovalo na využívání tištěných materiálů a digitální technologie se přidávaly postupně. „Musíme vychovávat nový typ mozku,“ píše, „‚dvojjazyčně gramotný‘ mozek schopný nejhlubších forem myšlení jak v digitálních, tak v tradičních médiích.“

Ať už jde o třídu pětiletých dětí nebo o vlak plný dojíždějících, čtení tištěných textů nabízí únik od těch 34 GB dat, které na vás každý den útočí, a zážitek z hlubokého čtení, který rozvíjí a procvičuje mysl.

„V neurovědě platí jedno staré pravidlo, které se s věkem nemění,“ říká Maryanne Wolfová. „Kdo to nepoužívá, ten o to přijde.“

Další zajímavé články najdete na našem Papírový řetěz.