Strašidelná historie papíru

Zakázané knihy

Papír již odedávna skrývá tajemství nebezpečných znalostí. Ve středověké Evropě kolovaly zvěsti o „černých knihách“, známých také jako grimoáry. Tyto texty vznikly v době, kdy západní společnost ovládala římskokatolická církev, a rané grimoáry často odrážely napětí s církevním pohledem na nadpřirozené jevy. Obvykle se v nich vyvolávali duchové, které církev považovala za zlé, a často byly označovány za černou magii.

Duchovní korespondence

Ve viktoriánské době se k oznámení úmrtí blízké osoby používalo smuteční papírnictví s černými okraji. Bylo to součástí širších smutečních zvyků, k nimž patřilo také nošení specifického oděvu a pořádání smutečních obřadů. Takové papírnictví někdy v sobě neslo představu o duchovní komunikaci mezi živými a mrtvými.

Obřady za zemřelé

V čínských tradicích, zejména během Svátku duchů, se spalují papírové oběti, o nichž se věří, že zajišťují zemřelým obživu v posmrtném životě. Nejběžnější obětí je obětní papír, lidově známý také jako „pekelné peníze“. Smyslem této obřadní oběti je zajistit, aby duše nemusely trpět žádnými finančními těžkostmi.

Strašidelné knihovny

Souvislost papíru s nadpřirozenem sahá až do knihoven. V Felbrigg Hall v Norfolku žil William Windham III., vášnivý milovník knih. V roce 1809 utrpěl těžká zranění, když zachraňoval knihy z hořící knihovny svého přítele v Londýně, a krátce nato zemřel. Legenda praví, že jeho duch dodnes straší v felbriggsé knihovně a hledá knihy, které se už nestihl přečíst.

Podobně se má za to, že v knihovně v Combermere Abbey nedaleko Cheshire straší lord Combermere, který zemřel v roce 1891. Zaměstnanci hlásili, že ho viděli, a nadšenci do paranormálních jevů dokonce zdokumentovali tuto aktivitu pomocí fotografií s dlouhou expozicí.